L. Pleva, *J. Mayzlík, M. Šír

Traumatologické centrum FNsP Ostrava, *Chirurgická klinika FNsP Ostrava  

Souhrn

Autoři ve svém sdělení uvádějí soubor 8 pacientů s abdominálním kompartment syndromem (ACS), který vznikl jako komplikace u rozsáhlého tupého poranění dutiny břišní. K diagnostice ACS rutinně používají měření intracystického tlaku, jehož hodnoty plně korelují s hodnotami intraabdominálního tlaku (IAP). Při zvyšujících se hodnotách IAP nad 25 mmHg s pozitivními klinickými příznaky ACS autoři indikují dekompresní laparotomii s dočasným uzávěrem dutiny břišní pomocí sterilní plastikové fólie nebo Ethizipem. Preventivní dočasnou laparostomii také doporučují u těžkých poranění dutiny břišní u pacientů ohrožených vykrvácením, kteří byli ošetřeni metodou staged laparotomy spojenou s tamponádou dutiny břišní a s masivní krevní a objemovou resuscitací.

Klíčová slova: tupá poranění břicha, abdominální kompartment syndrom, intraabdominální tlak, laparostomie.

Úvod

Abdominální kompartment syndrom (ACS) vzniká na podkladě zvýšeného intraabdominálního tlaku (IAP) a svými patofyziologickými důsledky se projevuje na celém organizmu. Při úrazech může vzniknout  nejčastěji u těžkých abdominálních poranění s masivním intraabdominálním a retroperito-neálním krvácení nebo při střevní distenzi a edému,  který vzniká  následkem poranění mezenteriálních cév, nebo při jejich  špatném ošetření, ale také může vzniknout jako následek pokračujícího krvácení v dutině břišní v důsledku koagulopatie, nebo při tamponádě nechirurgického krvácení v subfrenickém, pánevním nebo retroperitoneálním prostoru, nebo nahromaděním krevních koagul, ale také při edému a prosáknutí stěny střevní z masivní objemové resuscitace a perfuze nebo při uzávěru dutiny břišní pod tahem. K výskytu ACS však také dochází po protrahovaných operacích v dutině břišní.  Klinický obraz rovinutého ACS snad nejlépe definoval Ivatury v roce 1997, který syndrom charakterizuje distenzí břicha, hypoxií a hyperkapnií s oligurií až anurií, kdy k úpravě této orgánové dysfunkce dochází po provedení abdominální dekomprese [9].

 Vzhledem k tomu, že se abdominální kompartment syndrom vyskytuje většinou u polytrauma-tizovaných pacientů v kritickém stavu, je jeho diagnostika složitá, ale není nesnadná, neboť použití metody měření intracystického tlaku v močovém měchýři, což je metoda jednoduchá a minimální invazivní, umožňuje monitorovat hodnoty intraabdominálního tlaku, které plně korelují s hodnotami intracystického tlaku. Normální hodnoty intraabdomináního tlaku se pohybují v rozmezí 0-5 mmHg.  Mírně zvýšené hodnoty se uvádějí v rozmezí 10-15 mmHg, kdy je hodnota srdečního indexu obvykle zachována a renální symptomy se nevyskytují. Středně zvýšené hodnoty IAP jsou od 15-25 mmHg, při kterých může dojít k rozvinutí celého abdominálního kompartment syndromu, a pokud organizmus nereaguje na agresivní doplňování tekutin do krevního oběhu s přechodným zvýšením vasokonstrikčních prostředků, je doporučeno provedení dekompresní operace dutiny břišní, která je plně indikována při IAP vyšším jak 25 mmHg [2].

Metoda a klinický soubor

Na Traumatologickém centru FNsP Ostrava bylo v letech 1999–2002 hospitalizováno 436 pacientů s polytraumaty. Převažovala poranění z dopravních úrazů 73 % a úrazy sportovní a ve volném čase. Poranění orgánů dutiny břišní bylo 87, z toho 31x byla poraněna játra, 35x slezina, 4x pankreas, 12x poranění střev a 5x retroperitonea.

Abdominální kompartment syndrom se vyskytl u 8 pacientů, 6x u poranění jater, která byla ošetřena suturou a drenáží ve 4 případech a ve dvou případech suturou s tamponádou oblasti poraněného jaterního segmentu 7 a 8. U dalšího zraněného vznikl ACS u tupého poranění břicha sdruženého se zlomeninou pánve, kde při dekompresní laparotomii nebyl nalezen  chirurgický zdroj krvácení a v dutině břišní bylo pouze 500 ml krve v malé pánvi, ale byla nalezena rozsáhlá distenze tenkých kliček s jejich edémem. Dutina břišní po exploraci byla uzavřena bez napětí ethizipem (obr. 1) a definitivní uzávěr byl proveden 9. pooperační den. Po dekompresi dutiny  břišní došlo ihned k obnově diurézy a výraznému zlepšení ventilačních parametrů zraněného. U posledního zraněného došlo k  rozvoji ACS při rozsáhlém retroperitoneálním hematomu s poraněním měkkých tkání retroperitonea a se zlomeninou pánve, kdy došlo k  postupnému krvácení do dutiny břišní při rozvinuté koagulopatii.

Při dekompresní laparotomii bylo v dutině břišní nalezeno 1500 ml krve pocházející z retroperitoneálního prostoru, kde při revizi nebyl nalezen chirurgický zdroj krvácení, proto byla provedena tamponáda retroperitonea a laparotomie uzavřena plastikovou fólií (obr. 2). Odstranění tamponády bylo provedeno po 24 hodinách s definitivním uzavřením dutiny břišní za 7 dnů. Nemocný propuštěn 21. den domů.

                Obr. 1                                                    Obr. 2

     Z našeho klinického souboru s ACS zemřeli dva pacienti, a to jeden na multiorgánové selhání při sepsi při rozsáhlém poranění jater a sleziny a jeden na následky kraniotraumatu po dekompresní kraniotomii  s maligním edémem mozku.

Diskuze

Abdominální kompartment syndrom je uváděn jako komplikace těžkých abdominálních poranění již více jak 50 let. Vzniká na základě zvýšeného intraabdominálního tlaku, a to nejen u abdominálních traumat, ale i u intestinálních obstrukcí s těžkým edémem střev nebo u chronicky narůstajícího ascitu, při akutní hemoragicko-nekrotické pankreatitidě a u septické peritonitidy. V posledních letech se uvádí jeho výskyt i po protrahovaných operacích v dutině břišní s následnou rozsáhlou resuscitací [10].

Na zvýšení intraabdominálního tlaku však také participuje zvětšení abdominálního obsahu při tamponádě nechirurgického krvácení v subfrenické, pánevní a retroperitonální oblasti, nahromadění krevních koagula event. pokračující krvácení v dutině břišní při koagulopatii a nebo při střevní distenzi po poranění mezenteriálních cév, ale v neposlední řadě také uzavření dutiny břišní pod tahem [11]. Postupně narůstající intraabdominální hypertenze vždy zhoršuje funkci přilehlých i vzdálených orgánů a projevuje se na systému kardiovaskulárním snížením minutového srdečního volumu, jako následek zvýšeného vaskulárního odporu se zmenšením žilního návratu [20], dále se projevuje zvýšením intratorakálního tlaku s ventilačními a perfuzními změnami, s hypoventilací, hypoxií a hyperkapnií a snížením plicní compliance [19] jejichž výsledným stavem je restrikční respirační syndrom. Renální dysfunkce se projevuje oligurií až anurií a vzniká na podkladě snížení perfuze retroperitoneálních, ale i intraabdominálních orgánů, kdy splanchnická ischemie ovlivňuje nejen metabolismus jater [6], ale umožňuje i translokaci endotoxinů a bakterií přes ischemizované střevní slizniční bariéry, a tím umožňuje aktivaci spouštěcího faktoru septického syndromu [5]. Intraabdominální hypertenze dále způsobuje zvýšení i intrakraniálního tlaku [2] s nebezpečím ischemického neurálního poškození se snížením mozkového perfuzního tlaku. Všechny příznaky těchto orgánových dysfunkcí jsou způsobeny akutním zvýšením intraabdominálního tlaku s následky abdominálního kompartment syndromu.

Klinický obraz ACS je charakterizován distenzí břicha, hypoxií a hyperkapnií s oligurií až anurií, kdy k úpravě orgánové dysfunkce dojde po abdominální dekompresi. Indikací k dekompresní operaci dutiny břišní je perzistující zvýšení intraabdominálního tlaku nad 25mmHg s klinickými příznaky ACS.  

Při dekompresní operaci se odstraňuje z dutiny břišní krev, krevní koagula a sekret. V případech pokračujícího nechirurgického krvácení je aplikována tamponáda, která se následně obnovuje, nebo je krvácení  chirurgicky ošetřeno (ligatura, opich) a dutina břišní je propláchnuta teplým fyziologickým roztokem [10]. Laparotomie nebo relaparotomie je uzavřena pomocí syntetického materiálu - síťky vstřebatelné, nevstřebatelné, igelitové fólie (obr. 3) a v posledních letech Ethizipem.

              Obr. 3                                                           Obr. 4

Při každé další revizi dutiny břišní pak vždy postačí incize fólie nebo uvolnění Ethizipu. V ideálním případě při poslední revizi můžeme dutinu břišní definitivně uzavřít. Při přetrvávajícím defektu stěny břišní se může vyvinout ventrální kýla, která se pak řeší v druhé době (obr. 4, 5, 6).           

              Obr. 5                                                     Obr. 6

 V průběhu dekompresní laparotomie nebo bezprostředně po ní se však u některých pacientů mohou vyskytnou příznaky reperfuzního syndromu projevující se až asystolií, která je způsobena podle některých autorů náhlým poklesem systémové vaskulární rezistence s nálednou těžkou hypovolemií [13]  nebo perfuzí produktů anaerobního metabolismu ze splanchnické oblasti. Jako prevence této komplikace je doporučováno objemové předplnění oběhu aplikací 2 l fyziologického roztoku s Manitolem a bikarbonátem, aplikované bezprostředně před dekompresí dutiny břišní [8].

V posledních letech jsou již v literatuře uváděny i preventivní postupy k zabránění vývoje ACS, při kterých byl definován pacient ohrožený ACS.  Jedná se o pacienta s „břišní katastrofou“, který je ohrožen vykrvácením a byl ošetřen metodou staged laparotomy často s tamponádou a obdržel velký počet krevních převodů se značnou objemovou terapií.

U těchhto pacientů je doporučován preventivní uzávěr primární laparotomie pomocí síťky nebo plastikové fólie, čímž se úspěšně předchází vzniku ACS [13]. Síťkou nebo fólií event. Ethizipem uzavřená primární laparotomie umožňuje rychlejší dekompresi dutiny břišní, při zvyšujícím se IAP, a to i na pokoji JIP, čímž předcházíme dalšímu riziku komplikací vznikajících při transportu pacienta na operační sál, který souvisí s nutností ventilační podpory, neboť většina transportních ventilátorů nedosahuje potřebné výkonnosti na dodržení adekvátního dechového objemu při zvýšených respiračních tlacích [8]. Jednotná kritéria k preventivnímu použití dočasného uzávěru dutiny břišní pomocí síťky nebo fólie však stále nemohou být pevně stanovena, neboť vždy bude záležet na subjektivním posouzení operatéra o napětí stěny břišní po sblížení okrajů fascie a na odhadu, o kolik se může zvětšit nebo se při tamponádě zvětšil obsah dutiny břišní.

Dále je však také otázkou, zda není výhodnější u rizikových pacientů primární uzávěr dutiny břišní s pooperačním monitoringem IAP a včasnou diagnostiku ACS, než preventivní dočasná laparostomie.

Závěr

Abdominální kompartment syndrom je závažným multidisciplinárním problémem urgentní chirurgie, na který musí lékař vždy pomýšlet u všech závažných poranění dutiny břišní spojených s masivním krvácením, ale také u všech protrahovaných operací s masivní objemovou resuscitací včetně časných pooperačních období. Při jakémkoliv klinickém podezření na akutní elevaci intraabdominálního tlaku u těchto nemocných, je nezbytně nutné kontinuální měření intracystického tlaku a při klinických příznacích akutního abdominálního kompartment syndromu se zvýšením intracystického tlaku nad 25mmHg je indikováno provedení dekompresní laparotomie, i při předpokladu negativního peroperačního nálezu, s dočasným uzávěrem dutiny břišní sterilní fólií nebo ethizipem. Akutní abdominální kompartment syndrom je tedy náhlou příhodou  břišní s neodkladnou nutností provedení časné dekompresní laparostomie k zabránění rozvoje multiorgánového selhání organizmu. Indikační rozpaky jejího provedení bychom neměli mít ani při přítomnosti abnormálních koagulačních parametrů, neboť akutní dekompresní laparotomie redukuje IAP a umožní tamponádu s lepší kompresí krvácejícího povrchu, případně odhalí větší krvácení, které je možné ošetřit chirurgickou technikou, ale hlavně zlepší slizniční perfuzi s redukcí acidózy. Proto je akutní dekomprese nebo reexplorace dutiny břišní při progredujícím narůstání IAP i při abnormálních koagulačních parametrech plně indikována [10].

Literatura

1. BACKER, D. Abdominal compartment syndrome. Crit Care. 3, 1999, 6, s. 103–104.

2. BLOOMFIELD, G.L., DALTON, J.M., SUGERMAN, H.J. et al. Treatment of increasing intracranial pressure secondary to the acute abdominal compartment syndrome in patient with combined abdominal and head trauma. J Trauma. 39, 1995, 6, 1168–1170.

3. CARRY, P.Y. La pression intra-abdominal. Ann Fr Anesth Reanim. 13, 1994,  3, s. 381–389.

4. CULLEN, D.J., COYLE, J.P., TEPLICK, R. et al. Cardiovascular, pulmonary and renal effects of masively increased intra-abdominal pressure in critically ill patients. Crit Care Med. 17, 1989, 2, s. 118–121.

5. DIEBEL, L.N, DULCHAVSKY, S.A, WILSON, R.F. Effect of increased intra-abdominal pressure on mesenteric arterial and intestinal mucosal blood flow. J Trauma. 33, 1992, 1, s. 45–49.

6. DIEBEL, L.N., WILSON, R.F., DULCHAVSKY, S.A. et al. Effect of increased intra-abdominal pressure on hepatic arterial, portal venous, and hepatic microcirculatory blood flow. J Trauma. 33, 1992, 2, 279–282.

7. DIEBEL, L.N., WILSON, R.F., DULCHAVSKY, S.A. Effect of intra-abdominal pressure on abdominal wall blood flow. Am Surg. 58, 1992, 9, s. 573–575.

8. EDDY, V., NUNN, C., MORRIS, J.A. Abdominal compartment syndrome. Surg Clin Am. 77, 1997, 8, s. 801–812.

9. IVATURY, R.R., DIEBEL, L., PORTER, J.M. et al. Intra-abdominal hypertension and the abdominal compartment syndrome. Surg Clin Am. 77, 1997, 4, s. 783–800.

10. IVATURY, R.R., PORTER, J.M., SIMON, R.J. et al. Intra-abdominal hypertension after life-threatening penetrating abdominal trauma: Prophylaxis, Incidence, and clinical relevance to gastric mucosal pH and abdominal compartment syndrome. J Trauma. 44, 1998, 6, s. 1016–1021.

11. IVATURY, R.R., SIMON, J. The Textbook of Penetrating Trauma. Baltimore : Wiliams and Wilkins, 1 ed. 1996, 951 s.

12. IVATURY, R.R, Schein, M. Intraabdominal hypertension and the abdominal compartment syndrome. Br J Surg. 85, 1998, 8, s. 1027–1028.

13. KITKA, M., PLEVA, L. Poranenia orgánov brušnej dutiny.  Košice : Klinika úrazovej chirurgie LF UPJŠ a FNLP, 2003. 1. vyd.  73 s.

14. KRON, I.L., HARMAN, P.K., NOLAN, S.P. The Measurement of Intra-abdominal Pressure as a Criterion for Abdominal Re-exploration. Ann Surg. 1999, 1984, 1, 28–30.

15. MAŠEK, M., ŽÁK, J., CHALUPNÍK, Š., ŠRÁMEK, V. Nejčastější chyby v měření nitrobřišního tlaku. Úraz chir. 11, 2003, 1, s. 18–21.

16. McQUEEN, GASTON, P., COURT-BROWN, C.M. Acute compartment syndrome. J Bone Surg. 82-B, 2000, 3, s. 200–203.

17. MICHEK, J., PLEVA, L., WENDSCHE, P. Poranění orgánů dutiny břišní a retroperitonea. Ostrava : Cicero, 1. vyd. 2001, 134 s.

18. MOORIS, J.A, EDDY, V.A, BLINMAN, T.A. et al. The staged celiotomy for trauma. Ann Surg. 217, 1993,  s. 576–586.

19. OBEID, F., FATH, J., GUSLITS, B. et al. Increases in intraabdominal pressure affect pulmonary compliance. Arch Surg. 130, 1995, 5, s. 544–548.

20. RIDINGS, P.C., BLOOMFIELD, G.L., BLOCHER, Ch.R. et al. Cardiopulmonaly effects of raised intraabdominal pressure before and after intravascular volume expansion. J Trauma. 39, 1995, 6, s. 1071–1075.

21. SURGUE, M. Intra-abdominal pressure. Clin Intensiv Care. 6, 1995, 2, s. 76–79.

22. ZELENAK, J. et al. Injuries of the intraabdominal organs at patients with polytrauma. Bratisl Lék Listy. 104, 2003, 2, s. 82–86.

Doc. MUDr. Leopold Pleva, CSc.

Gen. Hrušky 4

703 00 Ostrava-Mar. Hory

leopold.pleva@fnspo.cz